Test Leoncino 500

Konečně tu vrčí!

Dočkali jsme se!Krásné Leoncino zavonělo poprvé v Čechách a my měli tu čest se hned svézt…

Existuje zatím ve dvou verzích. Ta první, říkejme jí Naked, má lité 17palcové ráfky, gumy o chlup víc do placatýho profilu a se silničním vzorkem, radiálně chycené 4pístkové brzdiče a o malinko nižší kohoutek sedla. Ta druhá je potom nazývána Trail a jejím specifikem jsou kola s drátěným výpletem (přední o velikosti 19 palců), gumy užší a s allroadovým vzorkem a taky sedlo o krapánek výš – Trail by měl být koncipován tak, že by se neměl bát ani nějakého toho výmolu a šotoliny…

Nicméně základ je pokaždé stejný. Řadový dvouválec má vrtání 69 × 66,8mm (válce jsou širší než vyšší), klasický DOHC rozvod pro 4 ventily na válec a samozřejmě vstřikování, což všechno zajišťuje Euro 4. Výkonu je tu tak akorát na 48 koní, z takových těch klasických fines ještě vzpomeňme 50mm průměr předních USD vidlic, ABS kontrolu v brzdách, trubkový rám, kapalinové chlazení a LED přední světlomet, který naoko „retro“ design posouvá zas o kousek blíže k 21. století…

Karda a jízda První dojem? Ono to není až tak malinké, jak jsem si myslel. Jako existují větší, ale tohle rozhodně není žádný průšvih. Sezení dobré, sedlo úzké vysoké, možná mít víc času, povolil bych řídítka a nastavil si pootočením vpřed o trochu otevřenější pozici. Ale jako posez fakt dobrý, na stupnici dávám 9 z 10! Start ani zvuk není špatný, ale už ze samotnýho projevu je jasný, že nepůjde o nějaký brblání. Chce otáčky a chce jich s každým dalším metrem víc a víc. Spojka je sice taková trochu gumová, ale když není v motoru přehnaně moc síly, není ani klasická „hryzka“ zapotřebí. Tedy z prvních metrů hodně dobrý pocit, vlastně se děje přesně to, co jsme očekávali…

Somik a jízda První pocit, to bylo trochu nemilé překvapení. Já totiž čekal dunění, hutnej motor… Ovšem v tuto chvíli nutno podotknout, že chyba byla na mé straně. Za prvé jsem neměl nic očekávat a za druhé jsem se měl podívat na ten zmiňovaný poměr vrtání a zdvihu. Docvaklo by mně, že tohle bude hodně podobný třeba BMW F 800, ne motor stavěnej na krouťák! Volnoběh je usazenej skoro na dvou tisících a otáčky se okamžitě vrhají vzhůru. A je jim tam dobře, konec až na deseti tisících, to nejlepší nad šest. Tam taky většinu času jezdím. Žádná bublačka na spodku, pěkně divoký řehtání. Jenže ono to s sebou přináší ještě jeden zásadní parametr – ten motor je hodnej a čitelnej, žádný hrubý cuky, žádný spojkování. A jelikož tohle je podle mě motorka pro začínající stylaře a starší pány, co dlouho nejezdili a chtějí obyčejnou pěknou motorku, bude se to hodit. K tomu příjemně přesná převodovka a spojka s pohodovým odporem, jo, to bude dobrý. Příjemně mě překvapila ergonomie. Jsem obr, ale přesto jsem se na motorku v pohodně naskládal a vůbec jsem neměl pocit nedostatku prostoru. Svůj velký podíl na tom má nejen sedlo daleko od stupaček, ale hlavně široká řídítka. Ta vypadají jak z nějakého ostrého endura, člověk má dobrej pocit, když kouká před sebe (jo, ten budík je taky moc pěknej!).

…

Více k přečtení ZDE

Autor: Honza Karásek a Jan Somerauer, Motohouse, leden/únor 2018